čtvrtek 31. března 2011

Heston Blumenthal - citát

“When I think of a banger, I think of me as a six or seven year old, in a garden, with a mate, around a fire. There is something about that smoky flavor and the smell of the fat from the sausage dripping into the fire...” -Heston Blumenthal ...a takhle se přemýšlí o jídle!



středa 30. března 2011

A je tu jaro!

Konečně! Sice to nebylo tak strašný, ale zima prostě neni dobrý roční období, nemůžu si pomoct. To uvolnění je prostě všude, konečně je jaro! Sice mi teď nepříjemně svítí sluníčko do očí, že v zásadě nevidím, co píšu, ale tak budiž. Jak má vypadat “jarní speciál”? Nejsem si tak docela jist. V časopisech je to jasná věc, pár fresh receptů a slovo o blahodárném vlivu salátů na naše zdraví na okraj. Nu, proč ne, ale pak nevidím důvod, proč bych to já tady měl opakovat. Udělám to jinak, pokusím se vypíchnout pár zásadních věcí ohledně jídla, na co by se nemělo zapomínat a když se mi bude chtít, možná přihodím i nějaký ten svěžestí nabitý recept... anebo hovězí krví, to taky ještě nevím jistě.


Máte rádi jaro? Já hodně, asi i nejvíc ze všech ročních období. Taky jste rádi venku a užíváte si čerstvého vzduchu? Poflakujete se s flaškou vína na Žofíně? Jste rádi, že jste rádi. Já myslím, že ano. A další otázka – máte rádi svět? A svoje zdraví? (Teď by mě zajímalo, kolik lidí už ví, kam těmihle otázkami mířím.) No, je to tak – jezte bio. Kuřata taky ráda běhají po trávě a klovou něco do země a říkají si, jak je ten svět hezkej. Navíc se pak stane to, že vyprodukují, během svého přešťastného života, ukázkové maso. A teď je problém, že velkochov kuřat jim tak docela nezvládá dopřát podmínky, ve kterých by se jim líbilo. Naopak, kuřata často vidí denní světlo až těsně před smrtí, když je vytáhnou z tmavé nory, kde je chovají. Mají tak slabé nohy, že neujdou víc než pár kroků a když celý život stráví ve tmě, téměř se nebrání, když je potřeba je chytit. A kdo za to může? Potravinářský průmysl. Fastfoody, jako největší odběratelé všeho. Malá živá kuřátka se rodí v temných šuplících a jsou jen a pouze produktem na jezdícím pásu a to doslova. Jejich krmivo je plné chemie a antibiotik. Vždyť ani slovo “průmysl” nezní chutně. Všechno proto, aby mohly být supermarkety narvané igelitovými pytli s kusy umučeného rádoby masa. Má smysl mluvit o vejcích, jaké takové kuře vyprodukuje? Ani to naše bio a organic zdaleka nedosahuje kvalit, jaké si pamatuju z dětství, z chalupy. Když jsem běžel za sousedkou pro vajíčka a našel jí u kravek, dala mi napít čerstvýho mlíka... Všechno je pryč. Teď všeho jen musí být hodně a hlavně ať to má barevný label.

Nicméně tohle vám řekne každý druhý vegetarián (bůh jim žehnej), odplivne si na masový pult a jde zobat zrní. Mnohem lepší varianta je se zamyslet nad nějakými životními hodnotami a uvědomit si, že kupováním bio produktů člověk aktivně pomáhá jejich rozmachu. Když by se běžná kuřata jmenovala “mučená a nemocná kuřata” kupovali by je lidi stejně jako teď? Nebo, když by byla stejně drahá jako bio? Nehledě na to, že při každém přípitku člověk řekne “na zdraví!” a pak si ho sám ničí. Obsah mletého masového produktu? Ani o tom nechci začínat...


A teď veselejší téma – kousek od I. P. Pavlova se dá skvěle najíst za pár korun! Restaurace Starsano je relativně novým projektem, vaří z čerstvých surovin, dělají si vlastní těstoviny a je jen na vás, jaký druh si k jaké omáčce dáte, menu se hemží krevetami, rajčaty, česnekem a olivovým olejem, vše si můžete podle chuti upravovat, třeba na margheritu si dáte parmskou šunku (35 Kč) a do klasického salátu cesare bůvolí mozzarellu nebo kuřecí maso. Ale hlavně, umí tam vařit. Vědí jak udělat správně těstoviny, jak je nerozvařit, neutopit ve smetaně nebo nezneuctit oblohou. A ruku na srdce, kde si může student dát opravdu dobrou pastu? Pizza je fenomenálně přesná a stojí jak na “národce”. A ta vína... radost. :) Přes den si jdete s tácem přímo ke kuchařům a ti před vámi uvaří vybrané jídlo, můžete s nimi probrat suroviny, podívat se, jak se co dělá a nebo si sednout a počkat. Večer je Starsano plnohodnotnou restaurací s velice příjemnou obsluhou. Vše doplňuje moderní a jednoduchý interiér, který tedy na můj vkus trochu postrádá na útulnosti, ale ke konceptu restaurace se hodí. Těstoviny od 95 do 135 korun, takže žádné výmluvy a jděte se dobře a jarně najíst.


A do třetice všeho dobrého další moudro (těch není nikdy dost). Všemu by pomohlo, kdyby člověk obecně o jídle trochu přemýšlel, nebral ho jen jako “hrc prc” záležitost, aby neměl hlad, ale uvědomil si, jak je všechno propojené. Uvědomil si, že to není jedno, když si rozmrazí hotovou svíčkovou s knedlíkem, úhledně zabalenou do značkové krabičky, šoupne jí do mikrovlnky a za 5 minut spase při sledování Komisaře Rexe. Sakra, vždyt rozpéct si pár dní starou bagetku, potřít jí česnekem, namazat máslem, posolit a posypat pažitkou je snad ještě rychlejší oběd!


A na recept vám kašlu, jsem se z toho všeho zase naštval.