sobota 28. dubna 2012
Jehněčí s mátou a kozím sýrem
Stejně jako u každého jiného druhu masa, ani u jehněčího nepodceňte jak kvalitní kousek zvolíte. Šťastné maso je lepší maso a chuť i vůně upečeného čerstvého jehňátka, které si ještě před pár dny skotačilo támhle na louce a netušilo, co ho čeká, je opravdu neopakovatelná. Zvlášť v kombinaci s rozmarýnem a česnekem. To je taková ta věčná klasika. Tenhle recept jde s aroma ještě dál a přitom je opravdu jednoduchý. Jediné, co potřebujete je vykostěná jehněčí kýta motýlkově rozříznutá. Já oboje udělal sám bez jakýchkoliv řeznických znalostí a nepozoroval jsem žádnou závadu. V každém případě by tyhle úkony za vás měl řezník bez problémů udělat.
pro 4-5 osob
Vykostěná jehněčí kýta
spousta čerstvé máty
čerstvý rozmarýn
kozí sýr
česnek
mořská sůl
čerstvě namletý černý pepř
Připravenou kýtu si rozložte, osolte, opepřete a po celé ploše v několika vrstvách vystelte lístky čerstvé máty. Podle druhu kozího sýru, který jste koupili ho buď nadrobte, nebo nastrouhejte na mátový podklad. Během pečení se rozpustí a udělá vnitřek masa krásně voňavý a krémový. Rozmačkejte pár stroužků česneku a přidejte k mátě a sýru. Teď už je zbývá maso zatočit a zavázat. Zatočení není problém ani trochu a zavázání se zdá komplikovanější, než vlastně je. Je hned několik způsobů a jeden přikládám ve videoukázce. Ve chvíli, kdy máte hotový balíček, prostrkejte provázkem pár větviček rozmarýnu, celé maso ještě osolte a opepřete, polijte trochou olivového oleje a dejte do pekáče do trouby předehřáté na 200 stupňů. Pečte asi hodinu, ale záleží na velikosti masa. Pokud máte vpichovací teploměr, kontrolujte vnitřní teplotu masa. Aby bylo krásně růžové, chcete něco mezi 65-70 stupni. Co se přílohy týče, nejlepší varianta je do pekáče přihodit pár na půlky nakrájených brambor a cibulí. Je to bezstarostná cesta se skvělým výsledkem.
video: http://www.youtube.com/watch?v=WbMsXEz_LtE
pátek 23. března 2012
Vajíčkový speciál!
Nejdříve pár základů k nákupu vajec. Rozluštění kódu na každém kousku je velice jednoduché a pozná se podle něj všechno podstatné: první číslo 0–3 udává kvalitu, respektive způsob chovu slepic, dále je kód země a poslední čtyřčíslí je registrační číslo konkrétního hospodářství. První číslo nula je certifikovaný ekologický chov, kdy nosnice mají volný výběh s vegetací, denní světlo, dostatek prostoru a všechno ostatní, co si taková slípka může přát. Jednička označuje v zásadě to samé, akorát bez certifikátu, dvojka je halový chov na podestýlkách. Slepice se mohou volně pohybovat v rámci jim vymezeného prostoru bez denního světla a v počtu 12 slepic na m2. Drtivá většina vajec je ovšem označená trojkou, která znamená klecový chov, kde se nosnice krčí v maličkých klíckách a nemohou ani pořádně roztáhnout křídla. Označení nula mají například vejce Tesco organic, jedničky jsem nikde neviděl, dvojky jsou k dostání jako “chov na podestýlce” a zbylé trojky by neměl kupovat nikdo, kdo nechce podporovat týrání zvířat. A vajíčka bez označení? To je ten jackpot aka "Teta? Prodáte mi pár vajec od vašich slepic? Budete moc hodná!". Netuším, čím to je, ale tak nádhernou žlutou barvu a skvělou chuť nemají žádná bio, organic, ani free range vejce, které jsem kdy jedl. Domácí je prostě domácí.
Když už věnujeme tolik prostoru a péče výběru vajec, byla by veliká škoda je znehodnotit špatnou přípravou. Podělím se tedy o způsob jakým dělám míchaná vajíčka a omeletu, ať si ty dobroty můžete užít všichni.
Míchaná vajíčka s uzeným lososem
na 2 porce
6 bio vajec
30g másla
1 lžička pomazánkového másla, nebo craime fraiche
uzený losos (méně, či více – volba je na vás)
pažitka
mořská sůl
čerstvě umletý černý pepř
Do studeného kastrůlku nebo pánve, ideálně s nepřilnavým povrchem rozklepněte vajíčka a přidejte kousky másla, zapněte plotnu na střední žár a míchejte... a míchejte a míchejte. Celý trik je v tom, že máslo se musí zapracovat do vajíček, aby se pomalu vytvářel jemný krém. Jakmile směs začne tuhnout a lehce se srážet, jednoduše pánev přesuňte mimo žár a míchejte dál, po malé chvilce zase zpět a celý proces opakujte do okamžiku, kdy vznikne lehce tekutý krém. Přidejte lžičku pomazánkového másla a vmíchejte mimo rozpálenou plotnu. Teplo ve spodku pánve už většinou stačí na dodělání. V žádném případě se vajíčka nesmějí vysrážet, protože potom zcela změní konzistenci a chuť a to rozhodně k horšímu, trocha pomazánkového másla je pomůže ve finále zchladit a zároveň podpoří jejich krémovitost. Osolte, opepřete a až na talíři přidejte plátky uzeného lososa. Toho můžete klidně vynechat, vyměnit ho za nasekané chorizo, nebo jen hrst pažitky. Základ je pokaždé stejný, vylepšení jenom na vás.
na 1 porci
3 bio vejce
1 lžička másla
olivový olej
čerstvé bylinky (petržel, pažitka...)
Udělat správnou omeletu není těžké, pokud přesně víte co děláte. Celý proces by neměl zabrat víc než tři minuty. V misce si vidličkou pořádně rozmíchejte tři vejce, nesmějí tam zůstat samotné kusy bílku. Směs osolte a opepřete. Do větší pánve s nepřilnavým povrchem dejte zpěnit trochu másla a olivového oleje, jakmile máslo začne lehce hnědnout, přidejte vajíčka. Po malé chvilce, kdy vejce začnou od spodku tuhnout, je stírejte od kraje směrem do středu pánve a jejím pohybem pak prázdná místa zaplňujte tekutou směsí. Tímto způsobem pokračujte, dokud nezůstane jen tenká měkká a krémová vrstva na povrchu. Posypte pažitkou, omeletu přeložte a nechte sklouznout na talíř.
sobota 28. ledna 2012
Kachní sendvič
neděle 20. listopadu 2011
Boeuf Bourguignon
neděle 13. listopadu 2011
Rukolový salát s dýní, hruškami a kozím sýrem
čtvrtek 3. listopadu 2011
Králičí fricassée
pátek 7. října 2011
Goodbye summer
neděle 21. srpna 2011
Krémové risotto z lesních hub
- 1 řapík řapíkatého celeru
- 1 velká cibule
- snítka rozmarýnu a tymiánu
- extra virgin olivový olej
- lesní houby (hříbky všeho druhu, klouzky, atd.)
- 300g rýže
- sklenka suchého bílého vína
- kuřecí vývar
- stroužek česneku
- parmesan
- máslo
- čerstvá petržel
- hrubá mořská sůl, černý pepř

čtvrtek 31. března 2011
Heston Blumenthal - citát

středa 30. března 2011
A je tu jaro!
Konečně! Sice to nebylo tak strašný, ale zima prostě neni dobrý roční období, nemůžu si pomoct. To uvolnění je prostě všude, konečně je jaro! Sice mi teď nepříjemně svítí sluníčko do očí, že v zásadě nevidím, co píšu, ale tak budiž. Jak má vypadat “jarní speciál”? Nejsem si tak docela jist. V časopisech je to jasná věc, pár fresh receptů a slovo o blahodárném vlivu salátů na naše zdraví na okraj. Nu, proč ne, ale pak nevidím důvod, proč bych to já tady měl opakovat. Udělám to jinak, pokusím se vypíchnout pár zásadních věcí ohledně jídla, na co by se nemělo zapomínat a když se mi bude chtít, možná přihodím i nějaký ten svěžestí nabitý recept... anebo hovězí krví, to taky ještě nevím jistě.
Máte rádi jaro? Já hodně, asi i nejvíc ze všech ročních období. Taky jste rádi venku a užíváte si čerstvého vzduchu? Poflakujete se s flaškou vína na Žofíně? Jste rádi, že jste rádi. Já myslím, že ano. A další otázka – máte rádi svět? A svoje zdraví? (Teď by mě zajímalo, kolik lidí už ví, kam těmihle otázkami mířím.) No, je to tak – jezte bio. Kuřata taky ráda běhají po trávě a klovou něco do země a říkají si, jak je ten svět hezkej. Navíc se pak stane to, že vyprodukují, během svého přešťastného života, ukázkové maso. A teď je problém, že velkochov kuřat jim tak docela nezvládá dopřát podmínky, ve kterých by se jim líbilo. Naopak, kuřata často vidí denní světlo až těsně před smrtí, když je vytáhnou z tmavé nory, kde je chovají. Mají tak slabé nohy, že neujdou víc než pár kroků a když celý život stráví ve tmě, téměř se nebrání, když je potřeba je chytit. A kdo za to může? Potravinářský průmysl. Fastfoody, jako největší odběratelé všeho. Malá živá kuřátka se rodí v temných šuplících a jsou jen a pouze produktem na jezdícím pásu a to doslova. Jejich krmivo je plné chemie a antibiotik. Vždyť ani slovo “průmysl” nezní chutně. Všechno proto, aby mohly být supermarkety narvané igelitovými pytli s kusy umučeného rádoby masa. Má smysl mluvit o vejcích, jaké takové kuře vyprodukuje? Ani to naše bio a organic zdaleka nedosahuje kvalit, jaké si pamatuju z dětství, z chalupy. Když jsem běžel za sousedkou pro vajíčka a našel jí u kravek, dala mi napít čerstvýho mlíka... Všechno je pryč. Teď všeho jen musí být hodně a hlavně ať to má barevný label.
Nicméně tohle vám řekne každý druhý vegetarián (bůh jim žehnej), odplivne si na masový pult a jde zobat zrní. Mnohem lepší varianta je se zamyslet nad nějakými životními hodnotami a uvědomit si, že kupováním bio produktů člověk aktivně pomáhá jejich rozmachu. Když by se běžná kuřata jmenovala “mučená a nemocná kuřata” kupovali by je lidi stejně jako teď? Nebo, když by byla stejně drahá jako bio? Nehledě na to, že při každém přípitku člověk řekne “na zdraví!” a pak si ho sám ničí. Obsah mletého masového produktu? Ani o tom nechci začínat...
A teď veselejší téma – kousek od I. P. Pavlova se dá skvěle najíst za pár korun! Restaurace Starsano je relativně novým projektem, vaří z čerstvých surovin, dělají si vlastní těstoviny a je jen na vás, jaký druh si k jaké omáčce dáte, menu se hemží krevetami, rajčaty, česnekem a olivovým olejem, vše si můžete podle chuti upravovat, třeba na margheritu si dáte parmskou šunku (35 Kč) a do klasického salátu cesare bůvolí mozzarellu nebo kuřecí maso. Ale hlavně, umí tam vařit. Vědí jak udělat správně těstoviny, jak je nerozvařit, neutopit ve smetaně nebo nezneuctit oblohou. A ruku na srdce, kde si může student dát opravdu dobrou pastu? Pizza je fenomenálně přesná a stojí jak na “národce”. A ta vína... radost. :) Přes den si jdete s tácem přímo ke kuchařům a ti před vámi uvaří vybrané jídlo, můžete s nimi probrat suroviny, podívat se, jak se co dělá a nebo si sednout a počkat. Večer je Starsano plnohodnotnou restaurací s velice příjemnou obsluhou. Vše doplňuje moderní a jednoduchý interiér, který tedy na můj vkus trochu postrádá na útulnosti, ale ke konceptu restaurace se hodí. Těstoviny od 95 do 135 korun, takže žádné výmluvy a jděte se dobře a jarně najíst.
A do třetice všeho dobrého další moudro (těch není nikdy dost). Všemu by pomohlo, kdyby člověk obecně o jídle trochu přemýšlel, nebral ho jen jako “hrc prc” záležitost, aby neměl hlad, ale uvědomil si, jak je všechno propojené. Uvědomil si, že to není jedno, když si rozmrazí hotovou svíčkovou s knedlíkem, úhledně zabalenou do značkové krabičky, šoupne jí do mikrovlnky a za 5 minut spase při sledování Komisaře Rexe. Sakra, vždyt rozpéct si pár dní starou bagetku, potřít jí česnekem, namazat máslem, posolit a posypat pažitkou je snad ještě rychlejší oběd!
A na recept vám kašlu, jsem se z toho všeho zase naštval.

úterý 8. února 2011
Cottage Pie
Kdybychom neustále jen jedli carpaccio z tuňáka, saláty nicoise a všechna ta jídla oplývající svěžestí, že je člověku někdy až hanba, že se necítí stejně dobře jako jeho oběd, o hodně bychom se připravili. Poctivá kuchyně, jídlo, co si nehraje na zážitkový víkend, ani obraz z galerie, jen vůně hřejivého očekávání čistého blaha. My máme guláš, guláš je fajn, mám ho moc rád ve všech možných podobách, také máme “svíčkovou”, všichni víme, že nejlepší dělá právě ta vaše babička, máme spoustu dalších jídel podobného rázu, naši evropští sousedé je mají, dokonce támhle v Pakistánu dělají guláš, akorát mu říkají jinak, dělají ho z jehňat a místo knedlíků mají chlebové placky. Je jedna země, jejíž národní kuchyni se všichni posmívají a já jsem nikdy nepochopil proč – mluvím samozřejmě o Anglii. Je to snad právě kvůli tomu zamračenému počasí nad Britskými ostrovy, že tamější podmínky vyprodukovaly naprosto jedinečná a hřejivá jídla a dokonce i kouzelné pojmenování pro ně: “hearty food”. Co jiného taky dělat, když venku sněží, prší nebo je jinak nevlídno – jde se vařit.
Cottage pie je britská klasika, je to kombinace mletého hovězího masa, zeleniny a bramborové kaše. Vznik tohoto jídla se datuje ke konci 18. stol. jako pokrm chudých. Použilo se jakékoliv zbylé maso z předešlého dne, na něj se kydla bramborová kaše, vše se zapeklo a dobrou chuť. Já bych vám rád představil současnou, poněkud sofistikovanější verzi – a musím přiznat, že ten největší “umpf” zlepšovák vymyslela má drahá Elizabeth, kdy k rajčatovému protlaku přidala ještě krájená rajčata. Rozdíl je obrovský. Takže tady je naše společné usilí, jak si dopřát pozitivní jídlo během únorového večera.
- 0,5 kg mleté bio hovězí
- 2 velké cibule
- 2 velké mrkve
- 3 stroužky česneku
- worcester
- rajčatový protlak
- krájená rajčata
- asi 2 dlc červeného vína
- kuřecí vývar
- rozmarýn
- tymián
- sůl a pepř
- olivový olej
- brambory
- máslo
- bio mléko nebo smetanu
- 3 žloutky
- parmazán
- sůl a pepř


neděle 1. srpna 2010
Humac
Zhruba uprostřed ostrovu Hvar, poblíž přístavu Jelsa se nachází malá, téměř opuštěná vesnička Humac. Neprojedl jsem se celým Chorvatskem, ale když tam jsem, tak jídlo je hlavní náplň mého času a troufám si říct, že právě kouzelná domácí konoba Humac může nabídnout to nejlepší. To nejlepší v tom zemitém slova smyslu. Nedostanete vyšperkovanou věž z dusíku ani jazyk tygra ussurijského, na stole vám přistane tác s domácím jídlem, kde nic nechybí a nic není navíc, suroviny jsou té nejvyšší kvality a ne proto, že by si je šéfkuchař nechal dovážet přes půl světa... to jehňátko pobíhá támhle někde za zídkou okolo rajčat, co je máte v salátu – víc bio už to snad ani nejde.
Představte si dlažbu z velikých placáku, kamenný dům s dvorkem, jen zhruba opracované stoly z jednoho kusu dřeva, místo židlí lavice, žádná elektřina, okolo vás vinná réva, levandule i rozmarýn, skrz větve stromů probleskuje slunce, vítr vás lehce ovívá a při letmém pohledu do krajiny vidíte tak daleko, jak jen chcete. Občas se vám o nohy otře kočka a možná i usne podstolem... Nemusíte nic, jen sedět, odpočívat a jíst. Atmosféra je skvělá a jídlo ještě lepší, můžu ovšem hodnotit jen grilované jehněčí, nikdy jsem si tam nedokázal dát nic jiného, ono to totiž nejde... Mám podezření, že tam vraždí jehňata z chovu barbarských bohů, ta chuť nemá konkurenci a nemůže už být ani o chlup lepší. Je to ten druh jídla, kdy nepřestanete jíst, dokud před vámi něco leží – pečlivě okusujete každý kousek masa, vycucáváte morek z kostí za hlasitých zvuků blaženosti a když vypadáte jako pitomec, co se rve o spadlou kost se psem, je vám to jedno, ta kost je totiž vaše! Všechno je jedno, záleží jen na tom kusu žvance, jste primitivní tvor, co jí rukama a spí v lese – asi bych to jednoduše nazval štěstím, nic vám v tu chvíli totiž nechybí a když dojíte, jste absolutně spokojeni. V nabídce najdete i hovězí a kuřecí maso, některé dělané speciální technikou pomalého pečení “pod peka”, kdy si ovšem hostinu musíte objednat několik hodin předem. Víc o tom nevím a ani vědět nebudu, příště si totiž zase dám to jehněčí.

pátek 23. dubna 2010
Prasečí hlava

Hlavu vám sežene řezník, stačí dát vědět nějaký ten den dopředu. Jedna půlka nakrmí spolehlivě 3 až 4 jedlíky, není to však množstvím, jak by se mohlo nejdřív zdát, je to opravdu ta energetická bohatost každého sousta. Pro mě má každá půlka naprosto rozdílný osud, tedy obě samozřejmě sním, ale každou jinak. První bude pečená podle Ferguse Hendersona a z druhé někdy příště vytvořím jídlo, které vizuálně nebude mít s hlavou nic společného. Ale to až jindy.
Pečená prasečí hlava
na 3-4 porce:
- půlka prasečí hlavy (kolem 3 kg)
- 1/2 lahve suchého bílého vína
- velkého panáka koňaku
- 1,5-2 l kuřecího vývaru
- 8 šalotek
- 8 stroužků česneku
- řeřichu nebo polníček
- tymián, rozmarýn, petžel
- kachní sádlo, nebo máslo a olivový olej
- dijonskou hořčici
- sůl
- černý pepř
Nejprve se musíte trochu sblížit, hlavu omyjte a oholte, já použil Gillette mach3 turbo a šlo to hladce. Je to taková zajímavá intimní zkušenost, holit mrtvou vepřovou hlavu, záhyby kolem tlamy, tváře... a tak podobně. Zatím si rozehřejeme troubu a v pekáči necháme opéct šalotky s česnekem na kachním sádle s trochou olivového oleje, než budou mít hezkou barvu. Hlavu potom opatrně přemístíme do pekáče, zalijeme koňakem, vínem, vývarem a nezapomeneme přidat bylinky. Chceme dosáhnout roztomilého efektu, kdy prasátko číhá ve vývaru jako krokodýl v močálu. Celofánem obalíme ouško, aby nebylo až moc křupavé a vše přikryjeme pečícím papírem nebo také celofánem. Pekáč přijde do trouby na dobré 3 hodiny na 300 stupnu, půl hodinu před koncem hlavu odkryjte, ať se hezky opeče i kůže. Úžasná věc tahle prasečí kůže, můžete si z ní udělat tašku nebo ji sníst... Krásnou upečenou hlavu si dejte stranou a do šťávy v pekáči přimíchejte trochu hořčice a polníček, nebo řeřichu. Hlavu umístěte doprostřed servírovacího podnosu, kolem šalotky a salát se šťávou. Teď přichází na řadu ta nejhorší část. Když už se všichni pokochali tou krásou, je třeba hlavu nějak vypreparovat. Já do toho šel intuitivně, tušil jsem kde najít líčka, že nad očima je dobré maso a taky vzadu za ušima, v rypáčku najdete taky krásný kousek. Dejte si co hrdlo ráčí, sádla je dost pro všechny. Když jsem servíroval, “čirou náhodou” se zastavil i můj bratránek Honza (“Ahoj, Honzo!”) a hlava tak spolehlivě nakrmila čtyři lidi. Tak hodně štěstí a kdo to vážně zkusí upéct, má u mě malý pivo! :)

čtvrtek 8. dubna 2010
PESTO!
- hmoždíř
- bazalka
- mořská sůl
- parmigiano reggiano
- extra panenský olivový olej
- česnek
- piniové oříšky (možno vynechat)

pondělí 18. ledna 2010
Spaghetti alla carbonara
Špagety uvaříme al dente, zalijeme olivovým olejem, lehce osolíme a opepříme. Mezitím si na pánvi opečeme nakrájenou slaninu, potom do ní přidáme uvařené špagety, promícháme a odstavíme z žáru. V mističce rozmícháme dva žloutky, nastrouhaný parmezán a trochu vody, ve které se vařily špagety, díky škrobu nám spojí všechny ingredience. Směs nalijeme na pánev s těstovinami a lehce promícháme. Nevracíme už zpět na oheň, vajíčka se dostatečně udělají jen teplotou těstovin, pod větším žárem by se moc srazila. Před servírováním můžeme ještě dopepřit a dosolit a znovu posypat parmezánem.

pondělí 4. ledna 2010
Rib eye steak
Rib eye, jak název sám napovídá, je steak ze žeber hovězího, který díky jemnému mramorování tukem je úžasně šťavnatý a má zcela jinou chuť, než třeba klasický steak ze svíčkové a nedá se říct, co je lepší, tady jsme v první lize masa v obou případech. U takhle krásné suroviny je nutné zachovat její chuť, respektive ji ještě zdůraznit a to by se nám “tajnou směsí koření 40 vůní” určitě nepovedlo. Dobrá mořská sůl a čerstvě namletý černý pepř, nic jiného nemá smysl na rib eye sypat. Zdůraznit chuť, ne ji ubít.
Rib eye steak s nakládanými artyčoky
na 1 porci:
- rib eye steak, cca. 370 g
- snítku rozmarýnu
- stroužek česneku
- mořskou sůl
- čerstvě namletý černý pepř
- máslo
- olivový olej
- nakládané artyčoky
.jpg)
.jpg)
Rib eye zůstává dobrý i víc propečený, ale přesto doporučuji medium, kdy střed masa bude ještě červený a přecházet v růžovou. Na dotek bude měkké a lehce pružné. Když si nebude jisti, raději ho vyndejte dříve, než později – u hovězího je vždy méně propečené lepší varianta. Necháme maso odpočinout tak 10 minut na teplém místě na vyhřátém talíři, nebo pod alobalem, kdybyste do něj zakrojili hned, všechna šťáva vyteče. Mezitím na pánev dáme opéct opepřené artyčoky, které pak přidáme na talíř, nebo vedle steaku.
.jpg)






