Kdybychom neustále jen jedli carpaccio z tuňáka, saláty nicoise a všechna ta jídla oplývající svěžestí, že je člověku někdy až hanba, že se necítí stejně dobře jako jeho oběd, o hodně bychom se připravili. Poctivá kuchyně, jídlo, co si nehraje na zážitkový víkend, ani obraz z galerie, jen vůně hřejivého očekávání čistého blaha. My máme guláš, guláš je fajn, mám ho moc rád ve všech možných podobách, také máme “svíčkovou”, všichni víme, že nejlepší dělá právě ta vaše babička, máme spoustu dalších jídel podobného rázu, naši evropští sousedé je mají, dokonce támhle v Pakistánu dělají guláš, akorát mu říkají jinak, dělají ho z jehňat a místo knedlíků mají chlebové placky. Je jedna země, jejíž národní kuchyni se všichni posmívají a já jsem nikdy nepochopil proč – mluvím samozřejmě o Anglii. Je to snad právě kvůli tomu zamračenému počasí nad Britskými ostrovy, že tamější podmínky vyprodukovaly naprosto jedinečná a hřejivá jídla a dokonce i kouzelné pojmenování pro ně: “hearty food”. Co jiného taky dělat, když venku sněží, prší nebo je jinak nevlídno – jde se vařit.
Cottage pie je britská klasika, je to kombinace mletého hovězího masa, zeleniny a bramborové kaše. Vznik tohoto jídla se datuje ke konci 18. stol. jako pokrm chudých. Použilo se jakékoliv zbylé maso z předešlého dne, na něj se kydla bramborová kaše, vše se zapeklo a dobrou chuť. Já bych vám rád představil současnou, poněkud sofistikovanější verzi – a musím přiznat, že ten největší “umpf” zlepšovák vymyslela má drahá Elizabeth, kdy k rajčatovému protlaku přidala ještě krájená rajčata. Rozdíl je obrovský. Takže tady je naše společné usilí, jak si dopřát pozitivní jídlo během únorového večera.
- 0,5 kg mleté bio hovězí
- 2 velké cibule
- 2 velké mrkve
- 3 stroužky česneku
- worcester
- rajčatový protlak
- krájená rajčata
- asi 2 dlc červeného vína
- kuřecí vývar
- rozmarýn
- tymián
- sůl a pepř
- olivový olej
- brambory
- máslo
- bio mléko nebo smetanu
- 3 žloutky
- parmazán
- sůl a pepř