Někdo si u nás asi myslel, že “carbonara” znamená smetana a proto snad jen minimum Čechů někdy ochutnalo ty pravé spaghetti alla carbonara. Tato zásadní odchylka je běžná i v jiných zemích, jako USA, Španělsko, Francie, apod. Zapomeňme tedy na smetanové koupele a pojďme si vysvětlit, jak má jídlo správně původně vypadat. Je několik možností, jaké maso použít při přípravě, tradičně se používá guanciale, italská kořeněná slanina z prasečích líček. Dnes běžnější je pancetta, opět kořeněná italská slanina, ovšem z břišní části prasete. Přijatelnou náhražkou je klasická anglická slanina, jídlo má pak sice jinou, ale stále velmi dobrou chuť. Z vajec, která do jídla neodmyslitelně také patří, se používají jen žloutky, neděláme si přeci nudle s vajíčkem. U sýrů je ale také určitá možnost volby – Pecorino Romano, Parmigiano-Reggiano, nebo kombinace obou. Záleží na vás, jestli preferujete ovečky, nebo kravičky. Sůl, pepř, voda a těstoviny, toť vše potřebné. Co se postupu týče, není to nic složitého, ale je třeba se ho přesně držet, jinak vám dost určitě vzniknou již zmíněné nudle s vajíčkem.
Špagety uvaříme al dente, zalijeme olivovým olejem, lehce osolíme a opepříme. Mezitím si na pánvi opečeme nakrájenou slaninu, potom do ní přidáme uvařené špagety, promícháme a odstavíme z žáru. V mističce rozmícháme dva žloutky, nastrouhaný parmezán a trochu vody, ve které se vařily špagety, díky škrobu nám spojí všechny ingredience. Směs nalijeme na pánev s těstovinami a lehce promícháme. Nevracíme už zpět na oheň, vajíčka se dostatečně udělají jen teplotou těstovin, pod větším žárem by se moc srazila. Před servírováním můžeme ještě dopepřit a dosolit a znovu posypat parmezánem.
Žádné komentáře:
Okomentovat