Bylo po náročném dni v práci a já měl opravdu hlad. S kolegou a jeho kamarádkou jsme se rozhodli zajít na večeři a zapadli jsme do Holešovické restaurace Lucky Luciano. Atmosféru New Yorku 30. let byste hledali opravdu těžko, snad jen personál byl mafiánsky neochotný. Nemohl jsem si vybrat z nepřeberné nabídky opečených mafiánů, dolárků a černých vdov, tak jsem požádal o radu. Přečtení nadpisů v jídelním lístku neberu zrovna jako vhodné doporučení, ale nakonec jsme se dopracovali k těstovinám s krevetami a moje otázka byla jasná – směřovala na čerstvost a druh krevet. Byl jsem ujištěn, že jsou samozřejmě čerstvé a velké, po mém údivu ještě s dodatkem, že jim je tedy vozí mražené, ale čerstvé. Už jsem neměl sílu a jídlo jsem si dal. Inu, na mražené krevety to nebylo špatné, moc jsem nechápal kombinaci s paprikou a kdyby kuchař vyndal fettuccine o minutu dříve, možná by je nerozvařil. Celkově to bylo takové, jaké jsem čekal. Když na stole vidím kečup a další omáčky, už nečekám nějaký gastronomický zážitek, jen pak doufám, že mi nebude špatně. Špatně mi nebylo, ale zpátky se nevrátím, pokud nebudu muset. Když máte hlad a prostě ho mít nechcete, je lepší se najíst tam, než si dát smažák u stánku. Šedivý a nudný průměr s nápaditostí suché pizzy
.
Žádné komentáře:
Okomentovat